100 cyklistů oslavilo 100 let Orla cyklopoutí napříč ČR

aneb jak jsme po stopách našich otců putovali

Nejdříve 11 hodin jízdy vlakem na start cyklopoutě, pak 11 etap na kole do konečného cíle. 11 vstávání k novým etapám, 11 ulehání k zaslouženému odpočinku, 11 posilujících snídaní, 11 obědů dodávajících energii, 11 hlad zahánějících večeří a 11 příkladných českých světců.

Tak probíhala ve zkratce letošní cyklopouť po ČR, která nesla v podtextu název Po stopách českých světců a jež se konala k oslavě 100. výročí existence Orla.

Ještě dříve, než mohla samotná cyklopouť odstartovat, bylo nutné vše pečlivě připravit – mapy, týmová trika, pitný režim, náhradní díly, mastičky a apotéky, transportní vozidla na převoz batožin a další.

Vše pak začalo srazem na vlakovém nádraží v Újezdci u Luhačovic (pro přespolní je na místě vysvětlení, že i přes přídomek „u Luhačovic“ se jedná o městskou část Uherského Brodu). Zde jsme měli možnost v klidu naložit své bicykly do předem připraveného vagónu, který vypravily České dráhy speciálně pro naši skupinu, a vyrazit do Chebu, tedy na druhou stranu republiky. Postupně se do vlaku připojovali další a další, až nás byl v Praze pěkný kopec.

Po dlouhé cestě bylo nutné někam hlavu složit, proto pohostinnost tělocvičny chebské III. ZŠ jsme využili. Po prezentaci, kde jsme na 100 cyklistů spočítali, ranním probuzením nastal čas slavnostní a zahajovací. Po úvodní mši, na které jsme se všem novinářům skryli, v radosti pak na náměstí vyrazili. To už nás novináři obklíčili – tu kamera ČT nás zabírala, tam redaktor z ČTK o rozhovor žádal, tu ti, co Český rozhlas poslouchají při práci, či domovech svých mohli slyšet, že jsme už skutečně jeli. Když nás všecky vyfotili, požehnání na cestu nám dali, poté jsme pouť započali. Již na prvních metrech bylo dobře znát, kdo namazal kolo a kdo ho celý rok neměl rád…

Nejdříve jsme na hranice s Německem dorazili, abychom se obětem totality u památníku poklonili. Po první etapě hlavu jsme složili v krásném klášteře v Teplé, odkud jsme pak do Nepomuku, na nejdelší etapu vyrazili. Když přes Plzeň jsme projížděli, tekutiny rádi doplnili. A někteří v cíli až 110 km naměřili. Na další etapu jsme se do Prachatic vydali. A to už někteří ze sebe hodně vydali, proto další etapa kratší byla. Další energii „dobili“ jsme v Temelíně, kde přednášku pro nás připravili. Odtud byl už jen kousek do Zálší. V malebné jihočeské vesničce jsme obsadili vše, kde spát se dalo. A tak se někteří usadili v Sokolovně, ve škole i na faře. Další etapa pak do Želiva nás zavedla. To tento klášter byl svědkem, jak soudruzi 40 let s lidmi zacházeli, a tak přesto, že někteří zde mnoho let nedobrovolně strávili, nám jedna noc přišla k duhu moc. Ze Želivi pak přes Vysočinu do Křižanova jsme se vydali. Etapa to náročná zavedla nás do vesnic známých svými názvy: Mnichov – Vídeň – Košice. Ranní snídaně dovezena přímo od pece dodala nám energii velice. Během další etapy řada z nás slavila 500 km v nohách. V Boskovicích stacionář jsme obydlili, kde nám velké pohostinnosti prokázali. Dále pak přes Jevíčko, kde zdejší páter Turko nám milé občerstvení připravil, do Olomouce jsme připutovali. Zde jsme v semináři nocovali, aby každodenní ranní mši sám arcibiskup s námi slavil. Po té někteří na prohlídku Olomouce vyrazili, by pohledem se pokochali. Z Hanácké to metropole etapa další na Svatý Hostýn vedla. A jak se ukázala rovinatá Haná spolu s větrem - nepřítel to největší pro dojezd poklidný. Když už jsme na vrchol vyjeli, oslavili jsme to večerem společným. Ráno pak z kopce na Velehrad sjeli, kde počátky naší víry datují se. A tak společně se svatým Cyrilem a Metodem mohli jsme zazpívat: Dědictví otců, zachovej nám, Pane! Poslední etapa na hranice se Slovenskem zavedla nás, abychom společně dojeli do královského města Brodu Uherského, kde nám v cíli přítomní zatleskali, a po milém uvítání do svých domovů se rozjeli s pocitem, že republika je nám krátká, a tak zase příští rok vydáme se zřejmě někam přes hranice …

A jako tradičně, sluší se děkovat velice všem, kdo nám pomáhali: servismanu kol Petru Davidovi, zdravotnici Janě Mlčkové, tranziťákům Pavlu Mahdalovi, Petru Jurigovi. Pak všem, kde nás vřele přijali: panu starostovi Svobodovi do Chebu, bratrům premonstrátům do Teplé i Želiva, panu místostarostovi Jirsovi do Nepomuku, vedení ZŠ Národka do Prachatic, paní starostce Picmausové a panu faráři Donnerstagovi do Zálší, také jeho kolegovi P. Tomášovi Holcnerovi do Křižanova, paní ředitelce Zouharové do stacionáře Betany do Boskovic, otci Turkovi do Jevíčka, panu rektorovi olomouckého semináře Mons. Šímovi, panu arcibiskupu Janu Graubnerovi, Matici Svatohostýnské, gymnáziu na Velehradě a vedení města Uherský Brod. Opomenout nesmíme ani sponzory – DITIPO, Kola Číhal a AZUB bike.